První dny na východě

Nová etapa blogu. Psala jsem sem, když jsem byla v Irsku, pak ze Španělska. Nyní blog obnovuju kvůli kvalitativě zcelá jiné destinaci. Přestěhovala jsem na slovenský venkov. A stojí to za to.

Je to tak. Já, osoba, jež jsem se až do svých zhruba 20 let tvářila jako kavárenská intelektuálka (zhruba okolo 20 let jsem potkala Ondríka, který mě donutil koupit si pohorky a ŠUSŤÁKOVOU bundu), jsem se přestěhovala z Brna na slovenskou vesnici pod Královu Holu (neumím ještě ani napsat měkké l, Slováci prominou), kde lidé sportují, makají na poli, krmí ovce a krávy...A hodlám si to tu užít. Přestože mi jeden moudrý muž těsně před odjezdem položil prostý dotaz: "Není to tak trochu propad?" a přestože od většiny mých kamarádů padaly poznámky jako "ze všech mých známých se na to ty hodíš nejmíň". Zatím je to náhodou dost legrace.

Abyste chápali, proč jsme se přestěhovali...Je to tu prostě krásné. Horský vzduch, krásná chalupa, klid, příjemné zázemí...Říkáte si, že je to ideální destinace na dovolenku, ale ne na život? Tak přesně to mě napadlo, když jsme sem v neděli ve 23:30 přijeli, lilo jak z konve a všude byla zároveň ledovka a naše auto nedokázalo vyjet až k domu. Uvnitř na nás pak čekala ledová zima, jelikož se tu týden netopilo. Když jsem druhý den ráno k autu spíš doklouzala než došla, dala by se atmosféra cestou do práce krájet...Ale dva dny přešly, a přestože počasí už není tak krásné, jako když nás Telgárt lákal do svých spárů, je to fajn.

Zatím jsme tu toho moc nestihli, protože jsme pořád v práci. A že je to práce! Shrnu vám zde nej highlity z naší hokny/roboty.

• Ondrejkovi tu říkají "pane magistře" případně "pane řediteli". Very funny.
• V práci - obecním úřadě jedné miniaturní obce - nemáme záchod. Chodíme na něj venkem do krčmy.
• V krčmě ani na úřadě nemáme teplou vodu. 
• V podstatě se tu buď kloužeme na ledu nebo brodíme vodou.
• Lidsky jde o největší zážitky mého života. Potkáváme tu spoustu starostů a místních podnikatelů...a...to se pomalu nedá popsat. Úplně jiná kultura komunikace. Nikdo se s ničím neštve, všechno se říká na plno, jednostranné tykačky jsou na denním pořádku. 
• Ženy tu stále do práce tak úplně nepatří. Byla jsem na dvou pohovorech, na obou se mě zeptali, kdy budu mít děti. Na poradě, na které Ondrej zpočátku nebyl, padl od příchozích mužů vtip na "feminizaci na pracovišti", načež byli okamžitě ujištěni, že "pan ředitel je muž"

Jinak naše práce je nesmírně zajímavá, máme přistavěný nový hezký kancl, nové počítače, dobrý plat a lidi tu jsou fajn. To jen aby mé výplody nevypadaly jako hejty člověka z města. Jen jsem to prostě potřevovala ze sebe dostat.

Jo a řídím!!

Všecny vás miluju a brzy se ozvu s další náloží nezajímavých zážitků tu z východu. Třeba aspoň v Krně začnete vnímat i loňtáky.