Konečně nové info!!!

Dlouho jsem se vam neozvala, protoze me zradila technika. Je to pekne na prd, clovek se tahne z Cech az sem s notebookem, aby mu fongoval dva tydny. Ja jsem teda vedela, ze na nej neni spoleh, ale ze je to az tak spatny, jsem nevedela. No, mela bych ho asi tady nechat spravit, B. se me na to pta kazdej vecer, ale me se to hrozne nechce resit. Vsichni mi tady pripadaji potapany uz tak, na to, kdyz se budu snazit vysvetlit jim, co se s tim stalo a oni do me budou valit co s tim muzou udelat…Nesnasim tady ty veci v Cechach ( I tam by mi spravni notasu trvalo minimalne 14 dni, pokud bych ho akutne nepotrebovala), takze tady tu dobu tak nasobim trema. Nicmene jsem v tom notasu pro vas mela ulozeny popis sveho celeho tydne vcetne luxusniho popisu luxusniho vyletu do Dublinu, kde jsem se zucastnila mistni Gay parade…Uvidim, co vsechno se mi bude chtit vypisovat znovu. Hlavne se omlouvam za to, ze pisu bez diakritiky, ale tu tady ten pocitac jaksi nedava.

Kapitola prvni, kulturni sok

Toz, muj kulturni sok porad pokracuje. Do toho porad, ale opravdu porad prsi, takze Irsko fakt vsem doporucuju... Vsichni se tady porad bavi o pocasi. Jsem to vzdycky povazovala za tema pro duchodce ci za nouzovku, kterou voli lidi, kteri si uz fakt nemaji o cem povidat, ale tady se o tom bavi I v kruhu nejuzsi rodiny. Jsem teda cetla v pruvodci, ze je to oblibene tema, ale ja porad nevidim nic zajimavyho na konverzaci typu: Dneska celej den hrozne prsi. A vcera prselo taky. Doufam, ze zitra bude lip. No… Dneska me dorazila jejich pani na uklid, kdyz mi s vaznou tvari po tydnu, kdy chcalo (pardon, ale uz jsem na ten dest alergicka) rekla: V predpovedi pocasi rikali, ze budu prset celej vikend a I v pondeli. Hruza, co? Tuto informaci potom tlumocila E. Georginovi jako nejzajimavejsi novinku dne. Kurnik, to je snad jasny, ze budu chcat o vikendu i v pondeli, I v utery, I ve stredu…kdo se tomu tady jako divi a kdo to resi? Jedina zajimava informace by v tomto pripade byla, kdyby ve spravach rikali, ze budou tropy…

Jo jinak, mimochodem, word mi tady automaticky opravuje nektery cesky slova na anglicky, takze kdyz neco prehlidnu a neprepisu, omlouvam se a doplnte s idle vyznamu vety dle sve chuti.

Kdyz jsme tak u te chuti, no, Georgino sice patri mezi dvacitku top pestitelu brambor v Irsku (husty, co? Bydlim u hvezdy), ale nemuzu chut jeho brambor dostatecne zhodnotit, protoze E. do niceho nedava sul. Maminecko, tesim se na tvoje dobroucke slanoucke bramburky! Tady se vari brambory vzdy vcelku a dosolit si je muzu az na taliri, coz je takove nedokonale. (ja vim, ze je to kvuli detem, ale tak aspon trochu by to osolit mohla, ne?) Proste cesky brambory jsou lepsi a ma je dost cerny, na to, ze je mezi dvacitkou top. Georgino me ale nehorazne rozciluje vsim, co udela, oznacila bych to za chorobnou alergii, takze mozna nejsem uplne objektivni. J

Kapitola druhá. Nikdy se nevdam

A ne a ne a ne. Za prvne proto ze svatba je zpuchla tradicni zalezitost, bez ktere nejste dobrymi obcany a netvori zaklad statu ( a ja nechci delat nic zpuchlyho a nechci tvorit zaklad statu). A za druhe protoze se nechci divat na to, jak muj vyvoleny zacne doma chodit v trenkach a tlousnout. To je zezacatku samy tututu, nununu (zde nutne doplnit diakritiku) a pak to nechava ponozky, kde se mu to zlibi, neni to schopny po sobe uklidit ani kelimek od jogurtu a na zaver se to zepta: proc nemame chleba? Nebo na postezovani si manzelky, ze ma mastny vlasy, protoze celej den s detma nemela chvilku odveti: A proc sis je neumyla? (poznamka pro ignoranty / spravny chlap ma v tu chvili rict: jo, ja ted pohlidam deti a ty si jdi dat vanu.) No, dobry, proste muj odpor ke svatbe zpusobuje moje naprosta nenavist k mistnimu panovi domu. Nejhorsi na tom je, ze nemam vubec zadnej objektivni duvod ho nesnaset, asi je docela fajn, ale proste u me to prohrava na cele care…Dost mi to tu komplikuje zivot, protoze se mu vyhybam, jak to jde, coz je obcas dost nepohodlne. Pres vsechny ty nedostatky o nem E. prohlasuje, ze je to uzasna osoba a jak je stastna, ze ho potkala. Toz nevim, mozna to vazne vidim zkreslene a mozna jsem trochu (respective o hodne) emancipovanejsi nez moje adoptivni mati tady.

Kapitola treti. Polska navsteva.

No, toz jak jsem tu tak kritizovala ty Polaky, tak mam dalsi zkusenost s Polkou a tentokrat velmi pozitivni. Prijela jejich byvala polska aupair, uplne prvni, kterou kdy meli. Zustala pak v Irsku a nyni pracuje a studuje v Dublinu. Ma s mou rodinou velmi dobry vztah a jezdi k nim nekolikrat do roka jako ke svym pribuznym. Dojemny pribeh. Divka z chude rodiny, bez otce, z Gdansku, kde lisky davaji dobrou noc, se rozhodne zacit znovu uplne od piky v nove zemi…Hleda zde sve stesti, pracuje v nadnarodni firme, kde jich je na pracovisti asi million, vsichni cizinci, protoze zadnej Ir by za takovy penize nepracoval, vola lidem a otravuje je s nabidkama na plnej uvazek a je spokojena, protoze si za to muze dovolit koupit vic veci nez v posahanym katolickym Polsku. Mati vidi jednou za rok. Jinak to ale tak dojemny neni, lip by tady znelo, ze mati a kamarady vidi jednou za rok, ale rikala mi, ze odjezd do Irska byl pro ni velmi jednoduchej, protoze v Gdansku stejne nikoho nemela. Vsichni se odstehovali do Anglie nebo Irska. Polska invaze.Kazdopadne me jeji zivotni pribeh vazne zaujal. Rozhodla se pomerne pozde, kdyz tady delala aupair, bylo ji 24. Ted ji je 28 a je v podstate na zacatku. Dela praci, kterou jsem ochotna delat jako studentka, ale fakt bych ji nechtela delat jako full/time. Jeji anglictina ma stale velmi silny polsky prizvuk, takze neni doma ani tady ani tam. Nemuze si dovolit poradny slusny bydleni a prace je na kraji Dublinu, takze prvni travila pouze dojizdenim do prace a z prace. Ted teda bydli v baraku, kterej patri firme, pro kterou dela, takze to mas bliz…Ale aby bylo jasno, ona je se svym zivotem spokojena, to jen ja to vidim tak dramaticky a depresivne. J Taky bych to mohla otocit a napsat to sem velice pekne, jak je to cely super, ale me se vic libi tenhle pohled. Protoze to muze vyvrcholit kritikou kapitalismu, jak musime opoustet svoje blizke kvuli tomu, abysme si mohli zit lepe = koupit si vice veci.

Kazdopadne Natalie studuje k praci jako hobby filmovou vedu, protoze miluje filmy. No to zas bylo neco, vam povim…. Mou adoptivni rodinu toto stadium evidentne fascinuje a vubec nevi, co si pod tim maji predstavit, takze jejich dotazy (hlavne Georgina, jak jinak) me uplne dostavaly. Chvilku se snazil z Natalie dostat, jakej dobrej film by mu mohla doporucit, ale pak to korunuval hlaskou smerovanou na me: No, ale Natalie ma dost odlisnej filmovej vkus nez ja, ji se libila Frida a me to prislo naprosto strasny. (konec citace, nemuyu najit uvozovky) Tomu, kdo me aspon trochu sna, nemusim asi vysvetlovat, ze tim u me Georgino nadobro skoncil. No, kazdopadne, Natalie byla prvni clovek, se kterym jsem si tady opravdu dobre popovidala. Probraly jsme Dorotu Maslowskou (nebo jak se to pise) a jeji roman Cervena a bila, zminenou Fridu, doporucila jsem ji levneknihy.cz, kde si muze objednat velmi levne dvd Bergmana a Felliniho a podobne, ktery jsou tady strasne drahy (coz by stalo za nejakou glosu ci fejeton, jak jsou na tom Cesi se vztahem ke klasikum)…no proste konecne pokec o necem jinym nez o pocasi. Opravdu se mi po Natalii velice styska a nakoplo me to k tomu, abych tady konecne zacala hledat kanarady. (Eimear, absolventka VS,lekarka, nevi, kdo je Cechov ani George Orwell, trosku me to zarazilo, ale toz co ja vim, co se tu uci, no…) Jinak musim (velice nerada) priznat, ze vychodni (ja se za to nestydim a na oznaceni stredni netrvam) Evropa sblizuje…Bylo moc fajn popovidat si s nekym mne kulturne blizsim, cili normalnim…

Kapitola ctvrta: Pokrytectvi a katolicka pretvarka

V sobotu jsme meli s Natalii a Eimear moc prijemny nocni posezeni u dortu, zmrzliny a kaficka. (Gorgino byl na pivexu s kamosem).Bylo to moc fajn, takova holcici zalezitost. (ach ty genedorove stereotypy, no k tem jeste pozdeji vice). Kazdopadne jsme se bavili o kojeni a musim rict, ze jsem z vysledku teto debatu velmi velmi znechucena. Vubec nikdo tu deti nekoji. Eimear ma treti dite a Ciara je prvni, ktery koji a je z toho dost otravena, protoze ji to v tomto posahanym Irsku zpusobuje radu problemu. Deti tady v sedmdesatych letech kojily akorat hippies matky, coz zpusobilo to, ze se na to lidi porad divaji skrz prsty. Dokonce maji vyzivu deti tridne rozdelenou, proletariat koji, vyssi triad vesele kupuje sunar. Kojeni na verejnosti? Neexistuje, pohorsili byste tu mistni katolickou verejnost. Sice tady ma kazdej sest deti, ale decka hlava pod vyhrnutym damskym trickem je malem znameni satana. Humus tohlecto. Nevymyslim si, videla jsem ty pohledy, kdyz Eimear kojila Ciaru v kavarne (kterou jsme za deckeho revu hledaly asi pul hodiny, aby tam bylo co nejmin lidi a dalo se tam nekde schovat.) Jsem si teda myslela, ze jsou na tom slavnym zapade trosku poucenejsi o lidske prirozenosti. Taky mi Eimear rikala, ze kdyz v porodnici rekla, ze by malou chtela kojit, tak ji to sestra rozmlouvala a nakonec ji dala letacek mistni zenske ligy za kojeni (nevim jak to prelozit, aby to znelo normalne). Ta je ale prej hrozne militantni a kojici matky si davaji dychanky u sebe doma, kde spolecne koji a kontrolujou, jestli hostitelka nema nikde sunar…No vtipny tohlecto. Matka Eimear je zdravotni sestra, ktera mela pet deti a nekojila ani jedno. Podivnost totok.

No, budu dnes koncit, nejsem vtipna, ale spis nejaka nastvana, coz neni dobry. Jsem totiz nastvana kazdy vecer, kdy s tu potkam s Georginem. J Nicmene mi rodinka odesla na prochazku, tak si jdu uzivat prazdnej barak a vyjist jim lednici. Mejte se tu zatim, ozvu se brzo.

6.7.2008

Tento tyden byl velmi akcni, ale velmi pekny, dokonce na me v patek ani neprisla depka, ze potrebuju vypadnout. V pondeli jsme byli krmit labute v parku (plus to bylo spojene s minipiknikem). Bylo to moc vtipny, celou dobu jsem si totiz myslela, ze jdeme krmit do parku “ochoceny psy.” Bylo mi to teda dost divny, ale co uz, tady je divny vsechno, rikala jsem si. Samozrejme jsme nesli krmit psy, tak divni tady zase nejsou…Ale Irove nevyslovuji vubec “a”, takze nerikaji Aj lav ju, ale I lov ju (snaha o foneticky prepis) a taky nerikaji dak (kachna, preklad pro starsi osoby), ale dok (pes). Sice teda nevim, proc chodime krmit ducks, kdyz jsou to labute, ale proti gustu zadny disputat. To by me zajimalo, kolik dalsich veci jsem tady pochopila uplne blbe.

V utery jsme byli v mistnim lese. Hahaha. To vam byl teda les. Zacinam mit z teto cesty pocit, ze je to tady vsechno jen tak nasmeleny, nic neexistuje doopravdy. Irsko je takovej velkej domecek pro panenky. Casto tady vzpominam na svou zkusenost z Ameriky, tam to bylo tak nejak podobne. Vsechno bez chyby, sluzby fungovaly na sto procent, vsechno bylo vymakany (ne jak v zaprdenejch Cechach), ale zaroven tomu chybel nejakej smak, opravdovej zivot. Tady je to podobny. Tak teda k tomu LESU. Do lesa se jede autem, na zacatku je brana, ktera je otevrena jen v urcitou dobu ( ne aby vas napadlo jit do lesa po osme hodine vecerni!). Za branou je parkoviste, kde vsichni Irove chtivi prirody zaparkujou a jdou si hrat na trempy. Pokracujete ve smeru sipek (pripadne podle map, ktere jsou na kazde krizovatce) po vyznacene ceste z drevenych prken. (prochazku v parku tak mohou absolvovat i osoby na koleckovem kresle, jak je uvedeno u vchodu). Nicmene po te, co chvili jdete obklopeni mnoha stromy (nemuzu napsat projdete se po lese, protoze v lese proste nejsou dreveny cesty), se ocitnete na velkem prostranstvi, neco jako louka, v dali jakysi rzbnik ci jezero s ostruvkem s krasnou starou budovou...samozrejme drevene lavicky a lavice pro posezeni...tak to bylo fakt moc pekny. Uzivala jsem si, ze jsme konecne venku (a neprsi), hrali jsme s Cianem fotbal, snedli nejake to ovoce (co jsme meli v batuzku)...Pekne...Ale to prostredi byl proste bizar.

Ve stredu nasledoval bizar jeste vetsi. Jeli jsme k babicce! Babicka, uzasna to zena, kterou jsem vam dokonale popsala, kdyz jsem mela jeste notas, tudiz jste o to prisli, bydli s dedeckem na farme. Nu dobra, aby bylo jasno, tak ja tu babicku jeste jednou (ale tentokrat velmi strucne) popisu. Babicka je excelentni, epesni a luxusni. Babicka porad mluvi a dozaduje se na vsechno, co rekne, alespon kratke odpovedi. Babicka dokonci vsechno, co chcete rict za vas. Babicka vlastne nevyzaduje odpoved, protoze tim byste ji zdrzovali od mluveni, babicka vyzaduje kyvani hlavou. Stravila jsem s ni cely den, kdyz Eimear delala GP zkousky v Dublinu, a byla to jazykovka za vsechny penize. Musela jsem celej den byt ve strehu, co mi zase rika a reagovat na to. Byla moc rozkosna, vzdycky kdyz si na ni vzpomenu, tak se musim smat. Kdo znate moji babicku, tak si ji predstavte a jeste to vynasobte Magdou. Tak to je asi mistni babicka. Moc luxus. Jeste jsem zapomnela dodat, ze je hrozne hodna, vsechno je podle ni lovely a nice, miluje ruzovou a vyhodny nakupy. (Byla jsem s ni ve meste, taky zazitek ja svina). No, toz tahle pani s dedeckem bydli docela daleko odsud (asi hodinu a pul jizdy autem). Tak jsme si udelali vylet, jeli jsme vesnicema, konecne jsem videla skutecnu irsky venkov, kde kravy prechazi silnici...A dojeli jsme na kopec. Kde nic, tu nic, jen obri RUZOVY (nekecam, krasna svetla ruzova) staveni. Vesli jsme dovnitr a ocitli jsme se v ruzove (tentokrat velmi tmava barva) kuchyni. No pripadala jsem si tam jako doma. J Vsechno jako z pohadky, typickej anglickej (nebo teda irskej) domecek. Akorat jsem myslela, ze tam umrznu. Aby bylo jasno, tady bylo minulej tyden 12 stupnu. Chodim ve dvou mikinach, deti behaji polonahy, ja bych zatopila, oni jsou v pohode...No, kazdopadne, ja, dylina, jsem na farmu prijela v uzkych riflickach, kozene bundicce, nausnicich a cervenych botickach. Tak jsem od dedecka hnedka ve dverich vyfasovala holinky velikosti 10 (ja mam petky) a starej vatak a slo se na prochazku. Bizar. Kravy, ovce, trava, slama, bahno, kaluze a zase bahno. Stary pan farmar (velice sympaticky pan, pripominal mi myho dedu) mi celou dobu vykladal neco o kravach a jak to tam chodi. Bohuzel temto vecem nerozumim cesky, natoz anglicky. Za chvilku budu umet anglicky spoustu slov pro ruzne druhy brambor a krav. Zatim jsem pochytila, ze jinak se rekne krava, co chovate na maso a krava, co si chcete nechat na mliko. (Jezis, mela bych se trochu vzdelat, co se tyce zemedelstvi, jsem uplne zabrzdena). No, pak se taky pan pobavil tim, ze do me poustel elektrickej proud (no dobre, primo takhle to nebylo, ale takhle to zni lip). Pak zacalo prset (jak jinak), tak jsme sedeli pod jakousi striskou na stozich slamy a cumeli. Jo a dedecek ma traktor znacky zetor a byl nesmirne potesen, ze to znam a ze je to z CRJ

Ve ctvrtek jsme byli s detma dopoledne doma a pak sli do skolky. My s E. Jsme vyrazili do Kilkenny, coz je krasne mestecko, vetsi nez Carlow, plne malinkych ulicek a obchudku...Ma historickeho ducha, byvalo to mistni stredoveke stredisko ci co...Toz my tam jely uz po treti vybirat saty na svatbu, ktera se kona nekdy v pulce cervence. Zeni se myslim Gerginuv bratr. No...Byl to bizar teda a zhnusilo mi to vsehny svatby na dlouho dopredu. Matne si vzpominam, ze E. rikala, ze na tu svatbu pujde i s detma, ale miminko necha doma. Toz to se tesim, miminko nerve. Timto jsem si ted vzpomnela, ze jsem ho vlastne uz sama nakrmila, odrihla, prebalila (pocurane i pokakane), osusila po koupeli, nasypala na nej balzam a oblikla! Su na sebe desne hrda! Uz si muzu poridit vlastni...No nic...( A smeje se na me a prestava brecet, kdyz ji chovam, hec. Jakoze ne, ze driv brecela, kdyz jsem si chovala, ale ze kdyz breci a ja si ji vezmu, tak brecet prestane – abych predesla rejpalum)

Nu a v patek jsme byli opet na bizar vylete do jakehosi skanzenu. Je to historicke muzeum v prirode...Takze se prochazite mezi stromy spolu s pruvodcem oblecenym do keltskeho uboru a obcas narazite na mini dolmen, mini keltskej domecek, pak na vesmicku i s keltskym krizem...A do toho vam ten tupoun v obleku vyklada uplne zakladni veci, co snad kazdej vi, do toho haze nejaky radoby vtipny joky a Irove jsou z toho uplne na vetvi. Ne, ze by se mi navsteva keltskoho obydli, ve kterem byly malinke reprobednicky, ze kterych se ozyvalo praskani ohne a beceni ovci, nelibilo, ale uprednostnuji opravdove pamatky. Jak uz jsem rekla, je to proste jako pro panenky. Zaplatte nam a bezte se podivam do pseudolesa na pseudohistorii. Ale jinak jako vylet to bylo maximalne luxusni, detem se to libilo, mam pekne fotky.

No a abych akcni tyden dokoncila, jela jsem v sobotu do Dublinu. Bylo to naprosto luxusni, protoze jsem tam zazila celodenni slunicko a vedro! Sice to pro me bylo trochu nepohodlne, protoze jsem, poucena z minule navstevy, mela kabat, svetr a vysoky boty, coz jsem pak musela tahat v rukach (i ty boty, pac jsem si tam koupila tenisky. Jak je ale mym dobrym zvykem, ty tenisky jsou mi maly, takze misto vedra jsem trpela bolesti nohou.) Kazdopadne, jsem tam udelala obr nakup (jak jinak, zastavte me uz nekdo prosim), objevila jsem krasny parcik s fontankou, kde jsem si udelala piknik, mini kostelicek s hrbitovem, kde jsem udelala par fotek sama sebe a nahrobku a uspesne jsem se na chvili ztratila. Hrala jsem si totiz na to, ze v Dublinu bydlim a nepotrebuju tak chodit po vyhlasenych turistickych trasach a sla jsem obloukem, zapadlymi ulicemi, kde jsem objevila spoustu skvostu. Podle mapy mi pak pripadalo, ze uz jsem blizko Phoenix parku, tak jsem tam vyrazila...No, byla to streka jak prase, po celodennim chozeni me bolely nozicky (v malych botach), byla jsem obtezkana nakupy...No a kdyz jsem tam konecne dosla a jediny na co jsem myslela, byla lavicka, kde si s nim cokoladovou buchtu a vypiju piticko, tak zacalo chcat. Po celym dni krasnyho pocasi. Jsem myslela, ze me vomejou...Tak jsem to otocila, ze v desti tam nebudu a rozhodla se jit na salinu, odvezt se na autobusovy nadrazi a jet zpatky domu (stejne uz byl vecer). Cestou se mi rozbil destnik a promokla mi papirova taska. Irove jsou totiz vtipalci. Jsou hrozne ekologicti, takze vam v kazdym obchode daji papirovou tasku. To je moc pekny, ale bohuzel, je to v zemi, kde sedm dni v tydnu prsi, trosku neprakticka zalezitost. Toz se mi vysypal nakup, pac se to protrhlo, destnik nefungoval, spechala jsem, abych stihla svuj autobus...Zkratka jsem si to uzila...Ale na nadrazi jsem nakonec dorazila vcas, usadila jsem se do busu, snedla konecne svou naprosto luxusni cokoladovou vec, ktera mi zpravila naladu, a mela jsem radost s uspesneho dne.