První zážitky z Carlow, 11. 6. 2008

11. 6. 2008

Mám za sebou dost perný den. Včera jsem vstávala ve čtyři ráno, abych stihla autobus, který mi jel v pět do Prahy. Nic moc tedy, vzhledem k tomu, ze jsem si o půl jedné ještě myla vlasy. Kupodivu jsem ale nebyla ani moc nervózní ani protivná (doufám), jak to obvykle mívám před cestou a hlavně ráno v oblibě. Každopádně zhruba o půl deváté jsem vystoupila v Praze na letišti, kde už zhruba od sedmi netrpělivě čekala Petra. Pro neinformované – Petra je holka, která letěla dělat aupair do Irska ve stejný den jako já a agentura nám na sebe dala kontakt, abychom se mohly případně sejít a zpříjemnit si tak čekání. Docela chytrý tah, letadlo mělo hodinu zpoždění a odletělo až ve dvanáct. Sama bych se sice asi taky zabavila, ale určitě bych stresovala a představovala si katastrofické scénáře, kterak mě Gergíno (Brendan) cestou z letiště zabije někde v lese. (To mě ostatně napadlo při cestě domů ještě několikrát, sorry Brendan.)

Každopádně let jsme zvládly, pohled z letadla na Irské pobřeží byl fakt moc pěknej.Petra měla chuděra před sebou ještě čtyřhodinovou cestu busem do Galway, já šla hledat Georgína. No...moc vtipný to bylo, chvilku jsem vážně naivně hledala sexy vysokýho chlápka. No, přišel menší silnější prošedivělý starý muž. Ale tož jako možná že by se v tom obličeji minimální podoba s Georgem Cloonem našla, ale do inzerátu na seznamce by si to psát raději neměl, pokud nechce někoho naštvat.

Bohužel ještě nemám žádný fotky rodiny, Brendan (Georgíno) mě sice fotil, ale bylo mi takový blbý říct mu po první hodině známosti „můžu si tě vyfotit (abych všem na blogu ukázala slavného George). Takže musíte vyčkat.

Nicméně byl Brendan moc milej. Té cesty s ním jsem se docela bála, o čem si chcete povídat, že...S děsem v očích jsem tedy odmítla jeho pozvání na letišti na jídlo, nicméně mě to stejně neminulo, stavili jsme se pak v mekáčovi. Konverzovali jsme zdatně, nicméně to stejně byla určitě nejnáročnější část včerejšího dne...Udržovat skoro tři hodiny rozhovor v cizím jazyce s někým koho vůbec neznáte a kdo je generačně a myslí dost jinde je vyčerpávající. Myslím, že z mých informací si Brendan odnesl, že jsem strašně divná („Ty ses vážně zajímala ve 13 letech o Kelty a Irskou historii? Já o tom nic nevím.“) a celkově, že jsme v Čechách úplně poťapaný. Za to se všem nacionalistům omlouvám, občas blbě pochopil, co jsem se snažila říct. Takže prostě vypadáme jako opice na stromech (ale v hospodě nás obsluhovala Slovenka, tak jsem mu pak nezapomněla říct, že na Slovensku jsou na tom ještě hůř :D – poznímka pdo čarou: joke směřovaný pro Ondreje a ostatní podobně postižené. :). Každopádně mě moc potěšilo, že se Brendan pod tíhou mých keců o tom, jak to tady chci poznat a jak je ta historie skvělá rozhodl vzít to oklikou a ukázal mi pár památek, ke kterým se člověk bez auta nedostane. Viděla jsem tak jakejsi hrad, ze kterýho je teď hotel a vedle je NECHUTNÝ golfový hřiště a golf club. (Měl by to být nejhezčí a nejzachovalejší hrad v širokém okolí.) Pak jeden z nejvyšších keltských křížů v Irsku u takové ruiny – to bylo moc hezký. A ještě jsme navštívili typickou irskou hospodu (ve které byla ta Slovenka). Tam to bylo naprosto famózní, zkoušela jsem tam něco nafotit, ale zase jsem tam nechtěla běhat jako blbec. Moc rozkošné, jako vystřižené z pohádky. Brendan říkal, že takových hospod tam bylo všude hafo a scházívali se tam lidi z countryside, ale že kvůli zpřísněných dopravním zákonům a kontrolám už se to nedělá a hospody zanikají a tahle že je celkem unikát.

Musím zjistit více o manželství Eimearh a Brendana, protože tomu moc nerozumím. Kde se seznámí dvacetiletá doktorka s padesátiletým farmářem? A co ji vede k tomu počít mu do třiceti tři uřvaný děti? Georgínovi teda ta farma patří, ale stejně nevypadá na to, že by se nějak extra zajímal o cokoliv. Farma je podle popisu docela velká, je to pár kilometrů za Carlow. Jsou tam těžké stroje (Cian – dítě- mi nadšeně ukazovalo traktory, co má táta na farmě v obrázkové knížce) a krávy. Zaměřený je to na brambory. Tak to je celkem dobrý, já milovník brambor bydlím u člověka, co se bramborama živí (doslova i přeneseně). Tož jsem pěla ódu na brambory a celkem jsem si šplhla. Že to prej hodně lidí nejí. No legranda.

No, nicméně, moje představa o nádherným zeleným Irsku plným rozkošňouckých domečků vzala za svý. On teda Brendan říkal, že je to tady nový a průmyslový, že západ je hezčí. Carlow je taky nový město, a z toho co jsem viděla z auta, pěkne hnusný. Samej kruháč, nadjezd, podjezd, nový baráky v řadě jako ve Stepfordu.