 |
| Příšerka v Tate Modern |
Tento post vám píšu z metra a vlak mi k tomu hraje vážnou hudbu :) Musím říct, že když jedu každý den skoro hodinu do školy a v duchu na to nadávám, tohle mi vždycky zvedne náladu. Jednou dokonce hráli Franka Sinatru. Je to velmi povznášející :)
Celkově bych se ráda omluvila místnímu metru za to, že jsem na něj kdy nadávala, protože nedávná návštěva Londýna mi otevřela oči. Nechápu, jak se mi dřív mohlo londýnské metro líbit. Vlaky jsou naprosto miniaturní, starý, ošklivý a síť je moc zmatená. Ale jinak byl londýn samozřejmě velmi luxusní výlet a děkuji Maťkovi a Monice, že nás u sebe nechali a hezky se o nás starali :)
 |
| Nejlepší pizza na světě, poděkování patří našemu gastro průvodci MD |
Z Londýna jsem si též odvezla téměř životní zážitek, a to dojmy z fotbalového zápasu ...pozor... Chelsea proti Žilině :-D Myslím, že každýmu,, kdo mě zná (a hlavně můj názor na sport, a to na aktivní i pasivní), musí být jasný, jaká bizarnost to pro mě byla. Dlouho jsem se s tím nemohla vyrovnat, dokonce jsem se před zápasem i chvíli styděla, když jsem si uvědomila, že jsem součástí davu, co jde na FOTBAL (pi*o). (Ano ano, jsem zjevně pokrytec, zřejmě není rozdílu mezi např. muzikálem a fotbalem :))) Nicméně, pozor, velmi mě to bavilo! Dokonce jsem i fandila! Ze své pozice znalce, ale musím říct, že Žilina předváděla něco naprosto otřesného (sorry, chlapi, i přes moje původní odhodlání fandit Chelsea, neboť fandit Čechům či Slovákům je out, nakonec vyhrála přirozenost a já fakt trpěla, když jsem viděla, že vám to vůbec nejde) Tož tady máte fotografie ze stadionu, aby mi všichni věřili, že jsem tam fakt BYLA. (Petr Čech bohužel nehrál ... wow, Baruna ví, že Petr Čech hraje v Chelsea :).
Z dnešku vám sem ještě dávám fotky z uvítání Erasmus studentů na radnici. Z naší školy nás tam bylo velmi málo, ale asi se nedivím, pokud nesbíráte bizarní zážitky jako já (součástí toho byla i koupě lístků na fotbal), asi nebylo o co stát. Starostka Valencie je moc děsivá paní, je jí tak šedesát a má strašně vyhulenej hlas :) Mluví asi jako Marge tady ve Simpsnech, která je nevím proč nadabovaná tak, že když jsem ji poprvé slyšela, lekla jsem se, co to mluví za příšeru :) Čekali jsme na starostku asi půl hodiny, takže nás pak přivítala jako pravá hvězda, podali si s náma ruku, všech se se zářivým úsměvem ptala, odkud jsou a jak se mají...A pak měla proslov, kterýmu nebylo moc rozumět, ale jeho poselstvím bylo zhruba to, že by si přála, abychom měli ve Valencii druhý domov. Och :) Pak nám dali pitíčko a konec. Ale viděla jsem radnici zevnitř a taky starostku a to se počítá! (A taky jsem potkala svého oblíbeného známého z Agentiny, což je jeden z nejpřátelštějších lidí na světe, takže i to mě velmi potěšilo.) Tady fotka Skleněného sálu radnice:
No a poslední věc – už tři spolužáci si stěžovali, že naši univerzitu nedoporučí svým spolužákům doma na strávení Erasmu, protože se tu musí hrozně moc učit. Mám radost, že nejen já trávím svůj čas učením, už jsem chvilku pochybovala, jestli nejsem divná :))
