Z autobusu do koňského lejna

Přišel čas opět se s Vámi podělit o své neskutečné zážitky. Chvíli jsem tu upadla do pocitu, že už jsem zažila vše a nic mě nepřekvapí, ale už je zase všechno v pořádku a já se tu obrovsky bavím.

Rádoby intelektuál z města se domnívá, že komedie z vesnického prostředí jsou vulgární, trapné, přehnané. Zkušenost říká, že si můžete sundat hipsterské brýle a odložit Moleskiny. Venkov takový je. Slunce seno jsem viděla jednou a asi jen do půlky, ale mám pocit, že v tomhle filmu žiju. Díky každodenním erotickým vtipům svého kolegy (zdravím, Janči :) je to dokonce díl Slunce, seno, erotika. Ale narozdíl od Trošky je to v reálu příjemná komedie. (Možná, že se nakonec na všechny ty filmy podívám a Trošku ocením jako sběratele lidové slovesnosti.)

Toto nezapomenutelné prostředí vytváří neuvěřitelné postavičky, které ve městě člověk málokdy potká. Mám pocit, jakoby tu všichni dávali daleko víc najevo svoje emoce, lidi jsou tu živější a upřímnější. Nikdo si na nic nehraje, během minuty odhalí svoje karty. Žádné velké intrikování jako v House of cards tu nemá místo. Buď vám někdo během minuty strašně vynadá za něco, s čím vlastně nemáte nic společného, nebo vám naopak bude říkat tak jako naposledy babička v dětství. (Oboje jsem zažila.)

To nemá být žádné slepé adorování. To je zajímavý fakt, se kterým se má povaha někdy obtížně vyrovnává. Respektive je mi to příjemné, umím se otřepat i z toho, když někdo z ničeho nic zařve, ale sama jsem, mám pocit, ledová královna a takhle bezprostřední být neumím.

V poslední době mě kromě mého oblíbeného starosty, který čím dál víc vyšperkovává svá oslovení (líbám vás, princezo jasná), nejvíc pobavil jeden restauratér. Po návrhu, že by mohl občas udělat i nějakou zeleninu, se ušklíbl a znechuceně zanadával "ty kokos" s výrazem, že nic blbějšího nikdy neslyšel. Polévku nám donesl se slovy "kdybyste chceli chleba, tak treba povedať, ale stejně není" (odpustě mi kombinaci cz a svk, jinak mi to přes pusu nejde.) To je zážitková gastronomie totok!

Obecně mě tu velmi často chytají záchvaty hrdosti, i když vůbec nemám být na co hrdá. Ale všechny ty cedule na památku SNP a skvělé betonové památníky prostě nejde ignorovat!

Když už jsme u toho prostředí, toto máme za prací, velmi ráda kolem toho chodím na záchod :) Jinak záchod mimo kancelář jsem nejdříve považovala za úpadek civilizovaného světa, ale musím říct, že je to skvělé. Človek se projde, nadýchá čerstvého vzduchu a dokonce už i slunce chytí! (Ad foto - neumím fotit bez růžovýho prstu, pardon)

Speaking of slunce...toto šlo minulý týden v televizi o vesnici, kde pracujeme...Ale kecají, už i kytka je občas někde vidět! Ale jinak souhlas, i když teda u nás v kanclu neříkáme"zima a pořádná zima" (dovedete si asi představit, jaké slovo padne místo slova pořádná). Všude už je slunce, kytky a v práci abych se oblíkala tepleji než v zimě, kdy si topíme v kamnech.

Na závěr treba povedať, že dobrá víra v život na venkově mě celkově neopouští. Protože co jiného potřebujete k životu na místě, kde po vystoupení z autobusu z Brna (to je civilizace, Vaňkovka, trendy lidi na ulici) uslyšíte takový ten typický venkovský zvuk (psi štěkají, ptáci zpívají, traktory hučí) a navíc málem šlápnete do koňského lejna? Já se s úsměvem nadechla a vykročila si k domovu.

P.S.: Jo y chodíme na výlety, vaříme si domácí guláš s domácím knedlíkem a pak ho na zahradě jíme, venčíme psy, pijeme pálenku a užíváme si čerstvý vzduch! (Já do chvíle, než i sem přijdou alergeny a lidi se zblázní a začnou kosit. Ale zatím dobrý!)