Trocha premysleni

(psano na spanelske klavesnici, takze bez diakritiky. za to sem ale muzu hodit takove pekne znaky jako º ª ¿ ¡ ç Ç ñ Ñ. tot vse)

Co mi bude v Brne chybet

• vyborny kafe z automatu ve skole
• bezkofeinova kava (ne ze bych ji pila, ale libi se mi mit tu moznost)
• fuet
• prodavacky, co se usmivaji a daji mi nakup do tasky
• ucitele, co me znaji jmenem a zdravi me na chodbe jako prvni
• kebab
• Starbucks
• nedelni cuming v parku Turia
• vikendova prochazka mestem, pri ktere vzdy objevim neco novyho a nafotim kvantum fotek
• spanelstina
• moji novi kamaradi
• pocit naproste svobody, kdy mi nikdo nerika, co bych mela delat 
• to, ze me nikdo neotravuje a nic nechce :)
• plaz
• slunce

Co mi po navratu chybet nebude

• cekani dvacet minut na metro kazdej den
• zadek mych spoluzaku lezouci z kalhot
• mi spoluzaci, co se chovaji, jako by jim bylo sestnact
• jidlo v menze
• nemoznost koupit si jeden rohlik, buchtu, cokoliv v malem mnozstvi
• to, ze v knihovne neni tiskarna, kopirka, scanner
• siesty (vsude)
• to, ze muzea v nedeli zaviraji ve dve odpoledne a pak uz neotevrou
• moji smradlavi spolubydlici, kteri inspirovali muj predchozi prispevek
• zima v byte

Co me v Brne desi

• studijni oddeleni
• lidi v MHD
• spinavy nadrazi
• zaplivany ulice
• nuda v Brne
• reci, co mam a nemam delat, kam mam jit a poslouchat, jak jsem nudna, kdyz tam nejdu
• bily kozacky (bude vysvetleno v dalsim prispevku na tema narodni pocity)
• prodavacky, co mi nedaji nakup do tasky a budou na me kricet, ze jsem pomala

Na co se v Brne tesim (rodina, pritel a kamaradi atd automaticky zahrnuti)

• na oblozeny chlebicek
• na chleba s cibuli
• na parek v rohliku od Steinhousera
• na moznost skenu v knihovne
• na grilovani
• na chatu
• na noci stravene u Jirky a Peti
• na tabor 
• na spontanni vylet s kockama
• na to, az se vyvalim u rodicu na pohovku
• na mamincin obed
• na babiccin obed
• na sestrenicinu svatbu

No, vidim, ze skoro vsechny aktivity se tykaji jidla. Co nadelam.

Výzva mužům

V mém okolí naštěstí není mnoho mužů, kteří by potřebovali přečíst následující řádky. Ale pokud pomůžou alespoň jednomu, pomůžou tím spousta ženám a svět bude hezčí. Proto prosím čtěte. Psáno na základě životních zkušeností. Člověk by si myslel, že již nejsou následující životní zásady třeba opakovat, ale žiji tu s gorilou a vidím, že i v pětadvaceti letech se můžou hodit.

• Smrad je out. Pokud si pánové myslíte, že trocha toho smrádku ještě nikoho nezabila a potit se je lidské, tak vám k tomu říct jen to, že smrad = nebude sex. Prostě na to nikoho nesbalíte. Ještě nějaké argumenty proti?
• Sprchovat se každý den je in. Jediné, co by mohlo omluvit to, že se sprchujete jednou za dva dny (delší časový úsek raději vynecháme), by bylo ekologicko spasitelské přesvědčení o nedostatku vody na planetě zemi.V takovém případě máte šanci na to potkat podobně zaměřenou dívku/ženu a hrozba z bodu výše se vás netýká. Pokud však nechcete sbalit hipísačku/smraďošku (ha ha, ať žijí stereotypy), sprchujte se každý den. Kdo se nesprchuje, smrdí. To je prostě fakt. A to, že vy to necítíte, neznamená, že nesmrdíte.
• Dlouhé vlasy se většině žen nelíbí. Pokud je chcete mít z nějakého důvodu dlouhé (nádherné kadeře, hipík...ehm, nic dalšího rozumného mě nenapadá), tak si je každý den umývejte. Není nic odpornějšího než mastné prameny. uaaa, fuj.
• Smradlavé tričko na vysprchované tělo nepatří. Jeden den = jedno tričko. Pak pračka. Jako fakt.
• Nikdy nikdy nikdy nenoste tílko bez rukávů. Prostě ho nenoste. Ani v létě. Nikdy. 
• Kraťasy nad kolena si nechte na kolo. Teď to vzhledem k počasí není moc aktuální, ale je to tak. Není vám deset, chcete sbalit ženu.

A pak prosím neprdět, negrgat a odstranit chlupy z podpaží. To už je ale jen takový soukromý bonus. Stejně jako to, že vyhodíte slipy. Bože slipy. 

Oblečení

Vzhledem k tomu, jak je teď in vyjadřovat se na internetu k oblečení, nezůstanu pozadu ani já a zahraju si na módní blog. Takže - hadry ve Španělsku.

Začátkem bych chtěla zejména říct, že španělské důchodkyně jsou velmi elegantní ženy. Předpokládám, že chodí oblečeny stejně jako chodívaly za Franca, ale má to prostě styl. A občas mi i přijde, že ty kousky ani Franca nepamatují, dámy nakupují nové. Nejsou to žádné okázalé věci, ani nic moderního, ale je to elegantní. Sukně pod kolena, polobotky, kabátek a kabelka. Vlasy většinou na krátko, upravené, žádné pestrobarevní trvalé. A nikdy, nikdy, nikdy, nenesou igelitku. To prosím nikdo tady (výjimkou je nákup z potravin v igelitových sáčcích).

Co se mladší týče, záleží na sociálním postavení. Moje spolužačky ze školy mají značkové kabelky, jak jsem tu již asi psala a krásné oblečení. Ale všechny vypadají tak nějak stejně. Tento rok je in hnědá, takže všechno sladěno do hněda a dlouhé rozpuštěné, krásné, nebarvené vlasy. Je to občas trošku depresivní pohled, ale na druhou stranu velmi motivační a inspirující. V teplákách bych tu do školy nešla.

Ale jsou lidi, co jo! A dokonce napříč zeměmi, tepláky nosí Erasmačky i Španělky. Proč? Proč, ptám se ještě jednou. Nejsou to luxusní tepláky ve stylu Madonna před lety. Jsou to prostě nasrávačky. Jakože...proti gustu žádný dišputát, vypadá to "pohodově", ale stále se nemůžu zbavit té otázky PROČ?

Ale abych se vrátila k původní myšlence - v metru tak vyladění a krásní lidi jako u nás na škole nejsou. Nevím, jestli bohatí lidé mají hezké děti nebo jestli si bohaté děti mohou dovolit prvotřídní péči, ale je to tak. V metru mě nejvíc trápí podivný hadry přistěhovalců a potom tepláky. Protože jsou fakt všude. Já nevím, jestli ti Španělé chodí pořád běhat nebo na co potřebují ve městě botasky a teploně...Ale je jich tu moc.

Co se týče mladých chlapců, oblíkají se pěkně. Aspoň ti u mě na škole, jak jinak. Ne úplně jako šamponi, prostě pěkně. Pro českou dívku docela šok - mladý muž hezky vkusně oblečen, vysprchován a s lesklými vlasy. I když je mají všichni stejně podivně nagelovaný či natužený.

Ale abych tento svůj povrchní příspěvěk ukončila - i na naší drahé soukromé luxusní škole platí - nahoře huj, dole fuj. Nepřejte si vidět, jak vypadají záchody po té, co je navštíví pár studentek vysoké školy s kabelkou Louis Vuitton.

Španělské podivnosti

Za chvíli nás tu čeká největší festival ve Valencii - Fallas. To je týden, kdy se v ulicích mačkají davy lidí, aby mohli vidět obrovské pojízdné sochy z papíru a ze dřeva, všude hraje hudba a je hodně hluku. Jo, hluku. Protože nikdo jinej, než Španělé, nemůže dělat ohňostroj ve dne jenom proto, že to dělá randál. Tady to tak je každou sobotu.

No, tuto neděli starostka Valencie, slavnostně zahájila období před tímto festivalem, takže se teď každý den ve dvě hodiny odpoledne na náměstí před radnicí děje "cosi." Z tohoto cosi, které bylo před třemi hodinami, mě ještě stále píská v uších, jako fakt. Kvůli pěti minutám neskutečného hluku se na náměstí nedá hnout už tři čtvrtě hodiny předem. "Nic nevidím, Jordi," říkám svému španělskému spolužákovi, jedinému rozkošníčkovi na mé škole. "To je v pohodě, nepotřebuješ vidět." A fakt ne.

Prostě...Je tam nějakej ohňostroj, ale není vůbec vidět. Důležitý je, že to duní, a hodně. Ze začátku jsem nechápala. "Co to jako je?" a přišlo mi to fakt směšný. Pak jsem si uvědomila, že se třepe zem a mám pocit, že se mi klepe srdce. Ale pořád v pohodě, začalo se mi to trochu líbit, i když mi to pořád připomínalo bombardování za války. A pak přišlo finále. Měla jsem pocit, že mi orgány vyskočí z těla, že mi upadnou uši, že už nikdy v životě nic neuslyším. Ale zároveň to přinášelo pocity euforie a naprostého nadšení. Tleskala jsem spolu s ostatními, dobrovolně a v euforii. 

Celou tuhle srandu promítá televize a ukazuje u toho počet decibelů. Jestli to chápu dobře, maximum bylo včera 130dB, kolik dnes netuším. Ale brzo jdu zas :)

Nový semestr

Měla bych dělat úkoly do školy, ale nechce se mi, takže se vám po delší době připomenu. Pro stručnost opět v bodech.

• Mám za sebou první půlku Erasmu. Jdu si udělat plán toho, co chci v tomto semestru zvládnout, abych na konci neplakala, že jsem to prospala a prolůzrovala.
• Bakalářku na téma Vliv Adolfa Suáreze a UCD na demokratickou tranzici Španělska jsem úspěšně napsala a obhájila. Tato velmi potřebná a aktuální práce se dokonce dočkala velmi dobrého hodnocení (prostě jsem měla A, co to tajit, když se chci chlubit). Bohužel jsem tu bakalářku zapomněla podepsat a nevyzvedla jsem si ani výtisk, co bych si mohla doma vystavit hrdě na poličku. Zamrzí.
• Zvládla jsem udělat i státnice z politologie, i když ty méně slavně (prostě jsem dostala E a D, přiznejme i ty horší věci). Byl to můj nejhorší školní zážitek (mít ještě dva dny před státnicemi horečky a vědět, že jste kvůli tomu přijeli ze Španělska, je fakt povzbuzující) a už jej nikdy nechci opakovat.

No a teď už bez odrážek... Zkoušky mi tu oproti státnicím připadaly legrační, i když učitelům asi až tolik ne, páč známkovali přísně. (Jo, být na Erasmu...navíc ve Španělsku automaticky neznamená, že vám to prostě dají. Navíc když v zadaní testu svítí tučným "Dvě gramatické chyby = bod dolů.") No ale je to z krku. Tento semestr jsem si zapsala skoro všechno z PR a reklamy, včetně základů ekonomie (ehm). Vypadá to zatím dobře, i když moji spolužáci jsou stále na ranu. Pak mám ještě základy audiovizuální komunikace, což by mělo být focení a photoshop, navíc jsem chytla sympatickou skupinku, tak snad to bude dobrý. Rozvrh bych si představovala lepší, ale jinak to už našmelit nešlo, takže ať žijí dny strávené v Moncadě.

Ale musím říct, že bych chtěla být o prá let mladší, umět perfektně španělsky a získat stipendium a odstudovat si tady celou školu. Ten výběr předmětů i přístup učitelů plus dostupná technika je prostě skvělej. Takže do toho a vytřískejme, co se dá! (To je příliš optimistické heslo...Nevím, jak ostatní studenti na Erasmu, ale já začínám čím dál víc propadat skepsi z toho, že se neumím vyjádřit a že i přes svůj požehnaný věk a životní zkušenosti musím podstupovat každodenní trapasy a vysvětlování "nechápu tuhle otázku... Můžu to odevzdat příště? Tak já to namaluju, ale napsat to nemůžu... atd.)

No, ale jinak jsem ráda, že tu jsem, jsem po dvou dnech školy docela natěšená, co budeme dělat (jak dlouho mi to vydrží?) a koupila jsem si krásný hrníček s růžovými květy, abych měla z čeho pít svoje večerní kakajíčko (protože jsem si dobrovolně dala školu na ráno a skončilo tak ponocování s kávou a čajem a pak vyspávání...škoda přeškoda)

Tak jsem zpět

Pár fotek z procházky, víc na picase