Tak jsem zpět

Pár fotek z procházky, víc na picase

Prosinec ve Španělsku

Ne, že bych chtěla někoho v krajině sněhu a mrazu naštvat, ale sobota 12. prosince vypadá ve Španělsku takhle:

A na oblečení vám chvilkama stačí i toto:

Vánoční atmosféra pak vypadá asi takto:

Ale abyste nebyli tak smutní, bylo fakt teplo, normálně tu máme o něco míň :) Jinak fotky jsou z výletu (vlakem!! ale nemá to takovou atmosféru jako hnusný český drnkající vlaky) do Xátivy, asi 50 kilometrů od Valencie.

Víc fotek najdete na mé picase.

A Xátiva je tady, kdyby to někoho zajímalo

Zvětšit mapu

Óda na spolubydlící

aneb má dnešní večeře. By Abraham. Příště se to naučím, páč to bylo moc dobřoučký.

Můj první Moleskine

Jelikož je tento rok ve znamení plnění snů, pořídila jsem si svůj první Moleskine.

Takže teď mám stejný diář jako měl Henri Matisse, Vincent van Gogh, André Breton, Pablo Picasso a hlavně Ernest Hemingway. Je krásný a mám z něj strašnou radost.

Pro znalce či podobně postižené - mám variantu v měkkých deskách s týdenním diářem na jedné straně a na druhé s prázdnou stránkou pro poznámky. Dokonalost!

No k tomu štěstí přibyl ještě úžasnej zákusek s čerstvě vymačkaným pomerančovým džusem. Ach jaj.

Omlouvám se za kvalitu fotek, které jeho krásu dost snižují. Už brzo snad budu mít zrcadlovku!

Návštěva parlamentu

Dneska tu máme den výročí ústavy a státní svátek. A jelikož je španělská ústava (mimo jiné) tématem mé bakalářky, rozhodla jsem se tento den oslavit! Byl den otevřených dveří kortesů - parlamentu, tak jsem vyrazila, v naivní představě, že město bude mrtvý a v parlamentu budu skoro sama. Ale buď jsou Španělé tak uvědomělí, nebo je vyhnalo ven 24 stupňů (to jako fakt), tak či tak, město bylo plný lidí a na parlament jsem musela stát frontu. Ale stálo to za to! Byl teda docela maličký (na to, že v něm zasedá 99 lidí, kteří řídí region o pěti milionech obyvatelích), ale super! Zde můžete vidět mě v křesílku :)

Lidi se fotili i za řečnický pultíkem, ale já byla sama a to už mi přišlo trapný :) (Statečně jsem poprosila paní, aby mě vyfotila :))) Páč prostě tuhle fotku jsem musela mít! Kdybyste mě viděli, jak jsem tvářila, když jsem zjistila, že si tam můžeme sednout, tak byste dělali, že mě neznáte :) Na konci prohlídky jsem dostala taštičku s dárky, takže zde prosím vidíte, na co jsou peníze španělských daňových poplatníků:

Je tam podivná nádobka na pití, jojo, tužka, která svítí, když se bouchne do toho balónku, letadlo na složení a  dvě záložky. Ještě tam bylo lízátko, ale to už jsem snědla. Bizarnost prostě, že? Ale pozor, ty dvě malý knížečky jsou španělská ústava a pravomoci autonomní oblasti Valencie, takže z toho mám moc velkou radost! (Edit: tak nemám, teď jsem si všimla, že je to ve valencijštině. Ale tak co, o to větší unikát to je.)

Ještě dávali tričko, to jsem dost chtěla, ale abych ho získala, musela bych vystát moc dlouhou frontu a pak do mikrofonu říct, jak se jmenuju, odkud jsem a odpovědět na otázku typu - kdy byla postavena budova parlamentu. No, oni by mi to tričko určitě dali, i kdybych to řekla blbě, ale něco mi říkalo, že pan moderátor by si se mnou chtěl moc povídat, když jsem z té ciziny, a i když se tady ztrapňuju každý den, tak zase vocaď pocaď. Takže tričko nemám.

Dál bych k tomu ještě řekla tak to, že to byl super výlet, jela jsem na kole, pofotila si spoustu věcí, viděla vánoční trhy nebo co to mělo být...A bylo 24 stupňů a to se prostě počítá. Víc fotek je zde (včetně pokusu vyfotit se sama na kole :)))

Tak...Fotbal,radnice a hudba

Příšerka v Tate Modern

Tento post vám píšu z metra a vlak mi k tomu hraje vážnou hudbu :) Musím říct, že když jedu každý den skoro hodinu do školy a v duchu na to nadávám, tohle mi vždycky zvedne náladu. Jednou dokonce hráli Franka Sinatru. Je to velmi povznášející :)

Celkově bych se ráda omluvila místnímu metru za to, že jsem na něj kdy nadávala, protože nedávná návštěva Londýna mi otevřela oči. Nechápu, jak se mi dřív mohlo londýnské metro líbit. Vlaky jsou naprosto miniaturní, starý, ošklivý a síť je moc zmatená. Ale jinak byl londýn samozřejmě velmi luxusní výlet a děkuji Maťkovi a Monice, že nás u sebe nechali a hezky se o nás starali :) 

Nejlepší pizza na světě, poděkování
patří našemu gastro průvodci MD

Z Londýna jsem si též odvezla téměř životní zážitek, a to dojmy z fotbalového zápasu ...pozor... Chelsea proti Žilině :-D Myslím, že každýmu,, kdo mě zná (a hlavně můj názor na sport, a to na aktivní i pasivní), musí být jasný, jaká bizarnost to pro mě byla. Dlouho jsem se s tím nemohla vyrovnat, dokonce jsem se před zápasem i chvíli styděla, když jsem si uvědomila, že jsem součástí davu, co jde na FOTBAL (pi*o). (Ano ano, jsem zjevně pokrytec, zřejmě není rozdílu mezi např. muzikálem a fotbalem :))) Nicméně, pozor, velmi mě to bavilo! Dokonce jsem i fandila! Ze své pozice znalce, ale musím říct, že Žilina předváděla něco naprosto otřesného (sorry, chlapi, i přes moje původní odhodlání fandit Chelsea, neboť fandit Čechům či Slovákům je out, nakonec vyhrála přirozenost a já fakt trpěla, když jsem viděla, že vám to vůbec nejde) Tož tady máte fotografie ze stadionu, aby mi všichni věřili, že jsem tam fakt BYLA. (Petr Čech bohužel nehrál ... wow, Baruna ví, že Petr Čech hraje v Chelsea :).

Z dnešku vám sem ještě dávám fotky z uvítání Erasmus studentů na radnici. Z naší školy nás tam bylo velmi málo, ale asi se nedivím, pokud nesbíráte bizarní zážitky jako já (součástí toho byla i koupě lístků na fotbal), asi nebylo o co stát. Starostka Valencie je moc děsivá paní, je jí tak šedesát a má strašně vyhulenej hlas :) Mluví asi jako Marge tady ve Simpsnech, která je nevím proč nadabovaná tak, že když jsem ji poprvé slyšela, lekla jsem se, co to mluví za příšeru :) Čekali jsme na starostku asi půl hodiny, takže nás pak přivítala jako pravá hvězda, podali si s náma ruku, všech se se zářivým úsměvem ptala, odkud jsou a jak se mají...A pak měla proslov, kterýmu nebylo moc rozumět, ale jeho poselstvím bylo zhruba to, že by si přála, abychom měli ve Valencii druhý domov. Och :) Pak nám dali pitíčko a konec. Ale viděla jsem radnici zevnitř a taky starostku a to se počítá! (A taky jsem potkala svého oblíbeného známého z Agentiny, což je jeden z nejpřátelštějších lidí na světe, takže i to mě velmi potěšilo.) Tady fotka Skleněného sálu radnice:

No a poslední věc – už tři spolužáci si stěžovali, že naši univerzitu nedoporučí svým spolužákům doma na strávení Erasmu, protože se tu musí hrozně moc učit. Mám radost, že nejen já trávím svůj čas učením, už jsem chvilku pochybovala, jestli nejsem divná :))

Výlet do Portugalska a jiné legrácky

Ze seznamu zemí, které jsem ještě neviděla, si škrtám Portugalsko. Bylo to moc luxusní. Z výletu si odnáším pár poznatků:

• Lisabon je moc krásný město
• Portugalština je nejvtipnější jazyk, jaký jsem kdy slyšela. Např. slovo Restauradores se čte jako rrrrrršššštrrrrdrrrrššššš. Zkoušeli jsme tuhle odposlouchanou změť r a š na taxikáře a věděl, kam nás má odvézt, takže nekecám. Na zdraví se řekne "sa uč" (psáno foneticky). Zodpovědně prohlašuju, že po zvládnutí španělštiny na požadovanou úroveň se začnu bavit portugalštinou.
• V argentinské španělštině se "odkud jsi" řekne "de donde sos" případně "de donde sos vos". Chápu, že vám to tak vtipný jako mě něpřipadá :)
• Finky jsou zvyklý na teploty -30 stupňů, ale naprosto trpí v místních bytech bez topení. Taky prej umírají ze španělské nedochvilnosti, prý si nedokážou zvyknout chodit všude o dvacet minut později, ale stále chodí o deset minut dřív, takže ve finále čekají půl hodiny. Chuděry, já občas přijdu i později než učitel :)
• Na výletě organizovaném Španěly tím pádem dost trpěly, heslo dne bylo "čekáme a nevíme na co"
• Všechno, co se říká o Italech, je pravda.
• Mexičani jsou ještě o něco hlučnější než Italové.
• V Rakousku se tvrdí, že Finky jsou nejkrásnější ženy na světě. Bylo fakt divný říct, že v Česku se tohle říká o Češkách :)
• 4 dny sto lidí dohromady = spousta nových párů
• Němci nejsou tak špatní, ale prý se o Češkách ještě stále říká, že jsme k.... doplň si, nebudu si kazit blog.
• Japonci si fotí opravdu ÚPLNĚ všechno
• Kdybych byla chlap, chci za ženu Turkyni. Hezké, hodné, skromné.
• V Evropě se asi fakt nějak hodně pije nebo co.
• Neochutnávejte portugalskou kuchyni: 

Fotky z Lisabonu najdete tady, fotky z toho, jak jsme si to užívali  tady (rozuměj fotky z pártošek a se spoustou cizích lidí, páč z focení s novýma lidma se stalo naším denním i nočním hobby - dokonce jsme se seznámili se slavnou londýnskou taneční skupinou - jo, fakt existujou, my tomu prostě věříme!). (Nebo prostě běžte na mou Picasu) A pak mám ještě vtipné fotky kamarádky z Rakouska Melanie, které též doporučuji ke shlédnutí. Mají pěkně i popisky a mrkněte hlavně na fotky jídla!

Co se týče jiných věcí, než je zmíněný výlet, tak je tu stále nádherných 17 stupňů. V bytech bez topení je ale zima jako v našich sklepech, takže až si někdo bude stěžovat, jak se u nás těžce žije, pošlu ho do háje, páč kdo má na topení, má na všechno (tady se netopí ne proto, že by to bylo zbytečný, ale protože je to drahý.) 

Jo a informace dne- jezdím tady na kole! Fotky luxusního kola s košíkem dodám, je mi jasný, že dokud to neuvidíte, neuvěříte. Ale moc luxus.

A závěrem toho postu bych chtěla poděkovat svým rodičům, že díky jejich štědré podpoře můžu studovat celý rok ve Španělsku a můžu cestovat a všechno tohle zažívat. A to si prosím nedělám srandu, fakt jsem v tom Portugalsku myslela na to, jak je to luxusní a uvědomila si, že to rozhodně není samozřejmost. Takže děkuju, já vám to jednou vrátím!

A poslední poslední informace, kterou nevím, jestli jsem tu už nepsala, ale flash disk se španělsky řekne PIČURIN. A já jsem se musela přede všema nahlas zeptat, co že to ten pičurin je. Tož tak!