Jak jsem za lednicí našla miminko leguána

Fakt se to stalo.

Tak si tak uklízím a najednou vymetu něco z pod ledničky. Bílej tvrej papír, na kterým bylo nalepených spousta nechutností. V tomto bytě mě už ale nic nepřekvapí, tak se to chystám vyhodit. A nejednou si všimnu, že v rohu toho papíru leží něco podivného. Tohle:

Omlouvám se za zhoršenou kvalitu obrazu, byla jsem rozrušena. Nechutnost, že? Nechutnost číslo dvě - bylo to živý. Přivolaný José ani nehnul brvou, pouze konstatoval, že je škoda, že se na to přilepil, páč teď umře. A že je to mládě nějakýho plazu - nerozuměla jsem názvu - a že na venkově to dorůstá velikosti i jednoho metru, ale jako v pohodě, ve městech zůstavají malí. Jo a jsou samozřejmě hodní, protože žerou mouchy a jinej hmyz, takže jsme vlastně měli štěstí, že jsme ho do teď doma měli.

"Ty a José, na co je vlastně ten papír?" zeptala jsem se a už tušila nějakou zdradu. "Ten je na chytání švábů," zněla odpověď, kterou jsem fakt slyšet nechtěla.

Takže. Možná máme v bytě spoustu dalších malých leguánků. Možná dorostou velikosti jednoho metru. A taky tu máme šváby. Americkej druh, aby to nebylo málo. Páč dřív byli ve Španělsku švábi malí, pak přišli ti američtí a ty španělský požrali, a proto jsou tak obrovští.

A toho leguána jsme nakonec odlepili, urvali mu u toho pár částí těla a dali ho do krabičky. José si koupí terárko a budeme ho chovat. Fakt cool. Me mola Espaňa.

Jak jsem Abrahamovi půjčovala make-up

Abych vás ušetřila zdlouhavého čtení věcí, které jsou možná zájímavé jen pro mě, shrnu poslední dny ve Španělsku opět do pár bodů. 

1. Pokud má vaše hostitelská univerzita smlouvy převážně se soukromými školami, dá se předpokládat, že Erasmáci budou divní.
2. Když potkáte někoho sympatického, máte 99% pravděpodobnost, že je z východní Evropy.
3. Je dobré smířit se s tím, že pro všechny, tedy i pro lidi například ze Slovinska, jste z východní Evropy i vy.
4. Znají tu Prahu.
5. Španělský účet v bance stále nemám. Ale už mi poslali kartu i s pinem. Jen tak, žádný doporučený dopis. Ale teda byly to dopisy dva, takže bezpečnost, aby bylo jasno! Před tím jsem si na ni musela uložit hotovost. Aktivace karty probíhá po telefonu velmi bizarním způsobem. Pro číslo účtu si prý musím zase do banky a pak si zase zavolat.
6. Nevím, jak takto zaplatím nájem. 
7. Do knihovny nemůžu chodit, pokud nemám certifikát z radnice, že tu žiju.
8. Nikdo mi není schopný říct, jestli mi ho vydají a co k tomu potřebuju.
9. Na naší soukromé škole se s největší pravděpodobností nedá tisknout, jen kopírovat. Materiály do hodin už nám ale dávat nebudou, máme si je tisknout sami. Naše známá pohodlná copy centra jsem tu zatím nepotkala. Pakistánec u mě za rohem má inkoustovku a tiskne za 20 centů strana. wow! Ale řekne vám k tomu, že jste hezcí.
10. Pustila jsem sednout v metru moc rozkošnou starou paní v růžových šatech. Dojatě - jako fakt - mi řekla, že se jí to ještě nikdy nestalo a že jsem moc hezká. Přijeďte si do Valencie zvednout sebevědomí :)
11. Mám španělského vedoucího bakalářské práce. Je moc akční. V knihovně knihy k tématu nejsou. Když jo, tak nejdou půjčit domů a v knihovně není kopírka ani scanner. Ale můžeme si domů půjčit zrcadlovku i iMac!
12. To, že tu nic nefunguje, Španělé vyrovnávají svou ochotou. Chtěla bych vidět například Holzera, jak chytne zmateného Erasmáka na chodbě za paži a obejde s ním pět kanceláří, aby mu pomohl někoho najít. Mně se to stalo. Zapojili se do toho ještě další tři lidi, ale učitele jsme stejně nenašli :) 

No a to nejlepší nakonec:

Pokud si myslíte, že to, že bydlíte s chlapama znamená, že si nikdo nebude půjčovat vaše trička a šminky, jste na omylu. Abraham si včera přišel "půjčit make-up, protože se jde fotit na svatbu kamaráda." Uf.

Přikládám fotku třídy a jídla.

 

Kdyby se z tohoto příspěvku zdálo, že je to tu otřesný, není tomu tak. Miluju to tady. Jako fakt :)

Baruna a její chlapci

Tak takhle nějak to vypadá u nás doma. Jen to všechno dvacetkrát zrychlete, přidejte o 100% volume a u jednoho z chlapců si přimyslete větší břicho. 

Jo, je to tak. Kdo to ještě neslyšel, bydlím se třemi chlapci. Se dvěma Španěly a jedním adaptovaným Italem. Každý den se se smíchem divím sama sobě, jak jsem do toho mohla jít. Občas je to smích zoufalý, většinou, když jeden z mých lusuxních compaňeros de piso usne v ubyváku na sedačce a je to první, co po ránu vidím :) Nicméně nechápu, jak to dělají, ale vždycky mě pak přesvědčí o tom, že k nikomu lepšímu jsem se nastěhovat nemohla. A to vzhledem k tomu, že velmi rádi grgají, chrchlají a vůbec vydávají podivné zvuky, je co říct. Myslím, že pokud toto přežiju, bude ze mě spolubydlící roku. Nebude mi vadit hluk, neumytý nádobí, špinavá vana ani chybějící toaleťák. Protože tady ve Španělsku je důležitý, jestli jste otevřené osoby, jak by řekl José Antonio. No já si spíš myslím, že ve Španělsku není důležitý nic.

Takže popořadě. Mým nejoblíbenějším chlapcem je Abraham. Nejsem si úplně jistá, jestli se tak vážně jmenuje, druhá možnost by byla, že se to píše Habram, ale to Google nenašel. A co nenajde Google, neexistuje, že. Takže Abraham. Mé jazykové (ne)znalosti způsobují, že o něm v podstatě nevím nic a to se s ním každý den bavím. Pracuje jako podnikatel, zřejmě má nějakou bezpečnostní agenturu. No ale na to moc nevypadá, takže kdo ví, co mi říkal. Každopádně jako správný Španěl toho moc neodpracuje. Občas si udělá den volna, chodí domů jako první, prostě rozjíždí zodpovědně svůj podnik. Zřejmě bude ze všech mých spolubydlících nejchytřejší, možná bych ho dokonce tipla na vysokou školu. Chvilku jsem si podle vzhledu myslela, že ajťák, ale po té, co mi stáhl film a nedokázal mi ho zkopírovat na flashku, jsem to přehodnotila. Abraham nemá přítelkyni. Abraham by ji potřeboval, ale já doufám, že si ji během mého pobytu nenajde. Je to totiž taková naše maminka. Když přijde z práce, tak všechno uklidí, obejde naše pokoje a zeptá se, jak se máme, jestli nechceme něco koupit a jestli nic nepotřebujeme. A pak nakoupí jídlo k večeři. Prostě ho miluju.

José Antonio oproti Abrahamovi nedělá v bytě nic. Nicméně jeho úloha je jiná, a to bavit nás. Předpokládám, že Přátelé ještě nejsou úplně out a že přirovnání, že je úplně jako Joey nevyzní úplně do ztracena. José Antonio   má ve svém minipokoji plazmu širokou snad dva metry, postel a Apple. Nic jinýho se mu tam kromě skříně nevešlo. Nekecám. Chudák si kvůli monitoru ani nemůže otevřít okno. Ten Apple ho stál 1100 euro a neumí ho ovládat. Prostě Joey. Ale je neuvěřitelně legrační a komunikativní, takový náš osmiletý chlapec :)

Luciano je Ital a božsky vaří. A je to drsňák. Doma se zdržuje jen po večerech se svou přítelkyní Deborou, která je ještě drsnější než on. Debora mluví strašně rychle a občas Luciana propleskne. Když se oba účastní naší společné večeře, znamená to, že se mluví tak o tři levely hlasitěji než normálně, chvilkama křičí a moc mává rukama. Má česká uzavřená povaha  těch chvílích naprosto nechápe, ale v hloubi ví, že TOTO je Španělsko (mixlý s Itálií.)

No a ještě nám zbývá Josého přítelkyně Anna, která je moc krásná a hodná. Dřív spolu s Josém bydleli, ale teď se od sebe odstěhovali. José Antonio říkal, že to je proto, že bydlení v páru je děs, Anna říkala, že je to proto, že na to neměla peníze, protože ještě studuje. No každopádně mu stejně pere a vaří a uklízí, když tu je.

Tak to by bylo takové stručné intro do našeho španělského seriálu. Já se rozhodně těším na další díly :)

Španělsko v 15 bodech

• 1. Připravte se na to, že ve Španělsku pořád někdo vylívá něco z okna na ulici nebo tam aspoň něco teče či kape.
• 2. Španělé jsou moc milí a rádi člověku se vším pomohou.
• 3. Heslo "maňána" platí.
• 4. Vyřídit šalinkartu trvá normálně 21 dní. Ale když budete mít štěstí, možná to stihnout i za dva týdny!
• 5. I když pošlete na studijní oddělení pro zahraniční studenty všechny svoje dokumenty i s fotkou už někdy v dubnu, nečekejte, že pro vás budou mít všechno připraveno. Vyřízení kartičky, kterou můžete platit v menze, kopírovat, tisknout a půjčí vám na ni knihy v knihovně trvá dva až tři týdny. (Což ve Španělsku znamená měsíc.) Nečekejte ani, že informace, která vám univerzita poslala, jsou pravdivé, aktuální nebo dokonce vyčerpávající.
• 6. Španělky ve Valencii nechodí moc hezky oblečený.
• 7. Silnější Španělky mladších ročníků mají pocit, že svůj handicap musí vyvážit pořádným sebevědomím.
• 8. Anglicky tu neumí nikdo. Ani učitelé. Na naší univerzitě si studenti mohou angličtinu zdarma zapsat a připravit se dokonce na FCE. Chtěla bych potkat někoho, kdo se o to aspoň pokusil.
• 9. Pokud si dáte předměty z prváku nebo druháku, budete si připadat jako na americké střední škole.
• 10. Předměty se vyučují minimálně dvakrát týdně a musíte se na ně připravovat. Materiály vám do každé hodiny dají vytištěný, včetně nakopírovaných kapitol z knih.
• 11. Až si budete chtít něco zařídit, připravte se, že to budete muset udělat minimálně na dvakrát. A nebuďte překvapený, až vám v bance řeknou "Jo, ty si jde pro ty papíry od nového účtu, že? No, to ještě nemáme. Přijď zítra. A nebo radši až příští týden."
• 12. Může se vám stát, že učitelka španělštiny nebude na jazykovém kurzu vědět, jaké slovíčko má doplnit do věty. Jak to pak máte vědět vy, těžko říct.
• 13. Učitelé jsou tu milejší, akčnější a hodiny zatím zábavnější. Možná, že kdyby u doktorandů na FSS místo na jejich angličtinu hleděli na schopnost učit, byla by úroveň hodin vyšší.
• 14. Pokud chcete bydlet se Španěly, musíte si být jistí, že usnete i při obrovském hluku.
• 15. Pokud usnout nedokážete, musíte se přizpůsobit místním zvykům. To znamená do čtyř do rána čumět na bednu a odpoledne si hodit siestu.

Pokud toto všechno zvládnete, jste na nejlepší cestě stát se pravým Španělem, kterému je všechno jedno a je štastný, když si dá siestu a pustí telku. Těším se, až touto proměnou projdu.